V tomto článku vás seznámím s dřívkovým vařičem Hexagon Wood Stove, který nám na testování darovala firma Vargo. Vargo se specializuje na výrobu outdoorového vybavení z titanu, zejména na vařiče a nádobí, ale můžete si u nich pořídit i takovou raritku jako třeba titanové pouzdro na iPhone. Hexaxon Wood Stove je jejich nejprodávanější vařič.



Nyní tedy k základním informacím:
Váha – 116 gramů
Výška – 101 mm
Průměr základny – 127 mm
Průměr vrchní části – 76 mm
Tloušťka – 0,76 mm

Pokud jste si tyto údaje pozorně přečetli už jistě víte, v čem jsou přednosti tohoto vařiče – je velmi lehký a ve složeném stavu nezabere v batohu absolutně žádné místo. Dokonce se i s nylonovým pouzdrem vejde i do stehenní kapsy od kalhot.


Vařič je udělaný z jednoho kusu, takže jeho složení je velmi snadné. Dno je spojené se stěnami panty a k zafixování stěn do dna slouží dva výřezy ve stěnách. Do těchto výřezů se zasunou protikusy na spodním dílu vařiče a zacvakne se pacička, která zaručuje že se vařič nerozloží (popis je ve finále mnohem složitější než složení).
Na vařič jsem položila ešus s litrem vody a se stabilitou nebyly žádné problémy. Výrobce ale nedoporučuje dávat na vařič nádoby s objemem větším než 1,5 litru.

Další výhodou je, že k tomuto vařiči nepotřebujete nosit žádné palivo – větvičky najdete téměř kdekoliv a víc tento vařič nepotřebuje. Zatím by to dle popisu vypadalo na perfektní vařič – lehký, skladný, snadno složitelný a nemusíte k němu tahat palivo. Bohužel to ale není vařič pro všechny. Čas za který na tomto vařiči uvaříte je výrazně vyšší než u plynových vařičů. Litr vody se mi podařilo uvařit za cca 20 minut (v porovnání VAR 2 uvaří litr vody zhruba za 5 minut). Dlouhodobější uživatelé tvrdí, že je potřeba nabrat trochu zkušeností s vařičem, aby se čas vaření zkrátil, ale pokud máte pouze pár minut na uvaření a vypití ranního kafe před tím, než budete vyrážet, tak tento vařič vaše volba nebude. Navíc vařič vyžaduje neustálou pozornost – jako palivo se můžou použít maximálně 7 cm dlouhé kousky dřeva, které rychle hoří, takže je třeba velmi často přikládat (zhruba každé 4 minuty).


Jak již jsem tedy říkala, není to vařič pro všechny. Pokud máte při svých cestách naspěch, berte radši vařiče na plyn nebo tekuté palivo. Pokud ale chodíte do přírody odpočívat, je tento vařič skvělý způsob jak si zarelaxovat při čekání na teplé jídlo. Normálně nemám ráda čekání a „zírání do prázdna“, ale tento vařič vás nutí k aktivitě, takže chvíli přikládáte, chvíli si lámete klacíky a pokud vás netlačí čas, tak vlastně ta doba, než se uvaří voda, uběhne docela rychle. A pro nedočkavce je to stále poměrně dobrý nouzový vařič – při své váze a rozměrech o něm nebudete ani vědět a budete mít možnost si uvařit i když nebude dostupné palivo do výkonnějších vařičů.

Pár postřehů z dosavadního používání:
- Vařič je dobré umístit na plochý kámen nebo jinou nehořlavou podložku, jak kvůli bezpečnosti, tak kvůli stabilitě
- Komínový efekt u vařiče funguje poměrně dobře, ale z počátku musíte použít opravdu suché dřevo, aby se na spodku vytvořily žhavé uhlíky, jinak vlhké kousky dřeva zakryjí větší část větracích otvorů a vy budete muset oheň pravidelně rozfoukávat

- Titan se velmi rychle ohřívá, ale zároveň i velmi rychle chladne. Po vyklopení zbytku žhavých uhlíků stačí počkat čtyři minuty a je možné na vařič sáhnout, rozebrat ho a uklidit
- Dá použít i jako závětří k vařičům na tekutý líh
- Hodně špiní nádobí, takže to chce mít obal na ešus

Další věc ke zvážení je pak cena. Vargo vyrábí tento vařič ve dvou variantách a to sice v titanu za 59,95 dolarů a v nerezové oceli za 39,95 dolarů. To není sice zanedbatelná částka, ale u titanové verze zase máte jistotu, že vařič vydrží téměř všechno a nehrozí jeho zreznutí. Vařič je tedy plný kompromisů – váha za rychlost vaření, vysoká cena za odolnost materiálu. Zatím z vařiče mám smíšené pocity a konečný verdikt nejspíše budu moct vynést až po dlouhodobějším používání.

Dřívkáč mě láká už delší dobu, ovšem kvůli finančním možnostem studenta sháním nějaké levné alternativy docela se mi líbila verze dřívkáče z kovového odkapávače z IKEI ovšem jezdit z Pardubic až do IKEI by vyšlo skoro jako za nový dařívkáč Dumám tedy, že čapnu kleště na plech, štípačky, pár plechů z chalupy, drát a zkusím si něco spáchat po domácku.
Jen by mě zajímalo, jestli na výrobu dřívkáče z obyč.plechu dostanu požehnání od zkušených